y
Cesta sluneční soustavou II. díl
Profesor Palmyrin Rosette s obyvateli Gallie: Po delším ošetřování se Ben Zoufovi konečně podařilo probrat omdlelého profesora k životu. Kapitán Servadac už dlouho přemýšlel, odkud jeho tvář zná. Až najednou si uvědomil, že to je profesor fyziky Palmyrin Rosette, který ho kdysi učil na gymnasiu. Byl to tvrdohlavý podivín, kterému jeho žáci provedli nejedno čtveráctví. Jeho koníčkem byla astronomie a té se také později plně věnoval. S ostatními vědci se nikdy nedokázal dohodnout, kritizoval je a vyčítal jim rozličné nepřesnosti. Nakonec se odstěhoval na ostrov Formentera, kde si postavil malou observatoř, jeho jediným přáním bylo objevit neznámou kometu. Proto každou noc pečlivě sledoval hvězdnou oblohu. A opravdu, koncem roku 1875 objevil neznámou hvězdu, pohybující se v souhvězdí Blíženců. Brzy mu bylo jasné, že se jedná o skutečně dosud neznámou kometu. Je těžké pochopit radost a nadšení podivínského učence ze zjištění, že podle přesných výpočtů přetne dráha nové komety dráhu Země v noci z 31. prosince na 1. ledna. Místem střetnutí měla být právě oblast Středozemního moře. Obyčejný smrtelník by z předpokládaného místa katastrofy pospíchal rychle pryč, ale Rosette zářil radostí a netrpělivě vyčkával. Zeměkoule byla v té době zahalena mlhou, proto ostatní observatoře neměly o blížící se katastrofě ani tušení. Byla to jistě náhoda, že pouze nad Formenterou byly vhodné podmínky k pozorování. Kometa, kterou profesor nazval jménem Gallia, se v oné osudné noci Země jen dotkla a z místa nárazu odnesla několik jejích úlomků — ostrovů, Část moře a něco atmosféry. Náraz byl tak „jemný“ — Že cestu Země kolem Slunce nijak neovlivnil, ba dokonce ho nikdo ani nezpozoroval. Jen dráha komety se nárazem změnila z hyperboly na protáhlou elipsu. Podle výpočtů profesora Rosetta se měla jeho kometa po uplynutí dvou let opět střetnout se Zemí na stejném místě.
Profesor Rosette sestavuje metr pomocí mincí: Toto všechno vysvětlil učenec obyvatelům „jeho“ komety, když se trochu zotavil. Ve skalnatém výklenku sopky mu zařídili observatoř, odkud mohl dalekohledem sledovat hvězdnou oblohu. Poměrně lehko vypočítal průměr, obvod, povrch a obsah komety. Část těchto výpočtů jen potvrzovala, že Gallia je opravdu malá kometa, v průměru 16krát menší než Země. Její povrch byl 297krát menší než povrch zemský a obsah dokonce 5166krát menší. Rosette však chtěl vypočítat i hmotu a hustotu i intensitu gravitace Gallie. Na neštěstí se na Gallii nevyskytoval ani „pozemský metr“, ani kilogramové závaží. Profesor si však dovedl poradit. Metr sestrojil pomocí francouzských mincí, jejichž průměr byl velice přesný. Mince získal po dlouhých průtazích od lichvářského Hakhabuta, který se stále domníval, že tě chtějí všichni oklamat.
Profesor Rosette váží na mincíři:
Podobným způsobem získal Rosette „pozemský“ kilogram. Složil francouzské mince, jejichž váha byla přesná, v takovém množství, až dostal kilogram. Tento kilogram odvážil na Hakhabutově mincíři [pružinová váha] a zjistil, že „pozemský“ kilogram váží na Gallii jen 133 gramů, to je asi 7krát méně. Rosette dal také zhotovit kostku z oné záhadné hmoty Gallie, v přesných rozměrech kubického decimetru. Když ho zvážil na mincíři, zjistil, že váží 1 kilogram a 330 gramů. Podle předcházejících měření by na Zemi vážil sedmkrát tolik, to je téměř 10 kilogramů. Specifická váha Gallie byla podle profesorových výpočtů dvojnásobná, než specifická váha Země. Podle toho bylo možno vysvětlit, proč gravitace Gallie byla mnohem větší, než by se dalo předpokládat na základě její hmoty. Profesor si nemohl odpustit, aby přítomným tento jev vítězoslavně nesdělil. Neznámý kov, s kterým se tu všude setkávali, byla sloučenina vzácného kovu teluru se zlatem, v poměru 70 procent teluru a 30 procent zlata. Tato zpráva je přímo ohromila. Nacházeli se tedy na takzvané zlaté kometě. Profesor dále vypočítal, že jeho kometa obsahuje asi 72 kvintiliónů kilogramů zlata. Zlato a peníze zde však byly bezcenné. Jediný člověk, který tomu nevěřil, byl Hakhabut.
Profesor Rosette pozoruje ze své skalní observatoře hvězdy. Po tomto úspěchu Rosette přímo triumfoval. Nejenže vypočítal všechny rozměry své komety, ale zvítězil i nad chamtivými pozemšťany. A o co byl šťastnější, než jeho pozemští kolegové. Vždyť mohl pozorovat hvězdy a zejména planety z mnohem větší blízkosti a v čistém, průzračném ovzduší Gallie.
Obyvatelé Gallie pozorují Jupitera: V srpnu se přibližovala Gallia k dráze největší planety naší sluneční soustavy — ke dráze Jupitera. Tento obr mezi planetami naší sluneční soustavy se svými 9 měsíci a průměrem 144.600 km kroužil kolem Slunce ve střední vzdálenosti 778 miliónů kilometrů. Obyvatele Gallie zaměstnávala znepokojivá otázka, zda Jupiter svojí obrovskou gravitací, která se rovná 2,65násobku gravitace Země, nevychýlí Gallii z její oběžné dráhy. V srpnu se Gallia přiblížila k Jupiterovi natolik, že její obyvatelé mohli pouhým okem pozorovat jeho měsíce. Naštěstí pro obyvatele minula Gallia v polovině října dráhu Jupitera a pokračovala po nezměněné dráze dále.
Hakhabut váží zboží na své pružinové váze: Zásoby obyvatel sopečné jeskyně se začaly tenčit. Chyběl jim především olej, káva, cukr, tabák a další věci. Všechno toto měl v dostatečném množství na své lodi obchodník Hakhabut. Navzdory třeskuté zimě vydržel tento chamtivec na lodi, protože se bál o svoje zboží. Když ho Servadac navštívil, jen velmi neochotně souhlasil s prodejem svého zboží, a to pouze pod podmínkou, že. za něj dostane zaplaceno zlatými penězi. Marně mu vysvětloval, že je jejich kometa ze zlata, pokládal to za uskok. Jak se však zhrozil, když začali vážit zboží na jeho vlastní váze. Vždyť jeden pozemský kilogram vážil jen 132 gramů. Ale spravedlivý Servadac se postaral, aby Hakhabut nebyl při placení ošizen.
Pohled na Saturna a jeho satelity: Gallia se zatím přiblížila k oběžné dráze Saturna. Nebylo to však do takové blízkosti jako k Jupiterovi, proto jen profesor Rosette mohl ve svém dalekohledu pozorovat tuto zajímavou planetu, kroužící ve vzdálenosti 1426 miliónů kilometrů od Slunce. V místech rovníku byl Saturn obklíčen zvláštním barevným prstencem a kolem něho obletovalo 9 měsíců.
Goeleta Dobryna a tartana Hansa jsou vyzdvihnuty ledem do značné výše a hrozí jim zkáza: Teplota teď klesala až pod hranice snesitelnosti a dosahovala —53 UC. Ledy kolem lodí se posouvaly a zdvihaly je do výše. Nejvíce byla ohrožena Hakhabutova Hansa, která se povážlivě nakláněla na bok. Proto bylo třeba rychle zasáhnout a zachránit i proti vůli majitele, její cenný náklad. Dne 20. prosince byl Hakhabut i se zbožím přestěhován do sopky, do zvláštní jeskyně.
Obyvatelé Gallie si razí explozí cestu do vyhaslého sopečného komínu: Podle pozemského kalendáře se blížil konec roku. Obyvatelé Gallie ho chtěli řádně oslavit, neboť nový rok přinášel vždy nové naděje. Dne 15. ledna dosáhne Gallie na své eliptické dráze nejvzdálenějšího bodu od Slunce a potom se už zase začne ke Slunci vracet. Obyvatelé Gallie uspořádali malou hostinu a potom se vypravili na bruslích na výlet. Bylo bezvětří. Ač byla opravdu velká zima, bruslilo se jim dobře, protože byli pořádně oblečeni. Večer se vraceli domů. Tu s hrůzou zjistili, že sopka vyhasla; ve všech jeskyních značné poklesla teplota. Výbušninami si museli razit cestu do jejího komína. A opravdu, 250 metrů pod hladinou moře byla ještě snesitelná teplota. Naměřili tam 12 UC.
V jeskyni na dně komína: Do jeskyně, na dno sopečného komína přestěhovali všechny zásoby, lidi i koně. I když tu bylo méně pohodlí, přece se zde dalo žít. jen profesor byl nespokojený a I při nejtužší zimě sledoval oblohu u vchodu galerie do hlavní jeskyně. Od 15. ledna se začala Gallie znovu přibližovat k Slunci. Zdálo se, že nejhorší už mají její obyvatelé za sebou. Těšili se na teplejší počasí, protože život v tmavé jeskyni osvětlené jen lampami z lodě Dobryna byl velice jednotvárný.
Obyvatelé Gallie se vyhřívají před vchodem do jeskyně: Měsíce plynuly pomalu a obyvatelé Gallie se v jeskyni nepředstavitelně nudili. V červnu už teplota stoupla natolik, že se mohli z jeskyně alespoň na chvilku vzdálit ven a vyhřívat se ve slunečních paprscích, vydávajících sporé teplo.
Ben Zouf váží kávu pro Hakhabuta. Profesor číhá v pozadí:
Lichvář Hakhabut zatím rozprodal obyvatelům Gallie veškeré zásoby kávy. Sám však byl nenapravitelný „kafíčkář“, bez svého Šálku kávy nemohl být. Když spotřeboval i poslední zrnko své železné zásoby, musel se chtěnechtě obrátit na hlavního zásobovatele Ben Zoufá, aby mu alespoň trochu kávy prodal nazpět. Ben Zouf měl ještě asi 100 kilogramů kávových zrn, tedy množství postačující pro všechny na dosti dlouhou dobu a proto byl ochoten určitou část Hakhabutovi prodat, avšak za stejných podmínek, za jakých ji Hakhabut kdysi sám prodával. Ben Zouf tedy vážil kávu na Hakhabutově pružinové váze. Hakhabut se chvíli ošíval, než se odvážil Ben Zoufá požádat, aby trochu strčil do jazýčku na váze. Když se Ben Zouf udiven ptal proč, přiznal se Hakhabut, že jeho váha neváží přesně, Že ukazuje vždycky o trochu víc. Vtom se na něj vrhl profesor Rosette, který to všechno sledoval ukryt za skalním sloupem. Dávno už tušil, proč se jeho výpočty dráhy měsíce Neriny neshodují se skutečností. Profesor a Hakhabut se přeli tak, že bylo nutno., aby zakročil kapitán Servadac, jinak by se byla jejich hádka změnila v opravdovou bitvu. Ben Zouf jen přihlížel, protože byl přesvědčen, že si ten starý lichvář nic jiného nezaslouží a že by bylo dobře, aby mu někdo za jeho chamtivost a nepoctivost pořádně napráskal. Nyní už bylo jasné, že pro nepřesnost Hakhabutovy váhy profesor špatně vypočítal hmotu Gallie, na níž byla závislá oběžná dráha Neriny.
Servadac a Ben Zouf jedou na bruslích ke zbytkům Ceuty: V listopadu proletěla Gallia oblastí Asteroidů mezi Jupiterem a Marsem a za stálého zrychlování pokračovala v cestě k Zemi. Bylo třeba myslet na budoucnost a především se dostat do styku s Angličany na Gibraltaru a Ceutě. Plachetnicových saní nebylo možno použít, protože vítr, kterého bylo k jejich pohonu nezbytně zapotřebí, se už po delší dobu neukázal. Bylo absolutní bezvětří. A tak se kapitán Servadac s Ben Zoufem museli vydat na cestu na bruslích. Když se přiblížili do vzdálenosti několika kilometrů, spatřili nad ostrovem pohybující se předmět. Byl to semaforový telegraf, kterým se dalo dohovořit na dálku.
Ben Zouf váží kávu pro Hakhabuta. Profesor číhá v pozadí:
Lichvář Hakhabut zatím rozprodal obyvatelům Gallie veškeré zásoby kávy. Sám však byl nenapravitelný „kafíčkář“, bez svého Šálku kávy nemohl být. Když spotřeboval iposlední zrnko své železné zásoby, musel se chtěnechtě obrátit na hlavního zásobovatele Ben Zoufá, aby mu alespoň trochu kávy prodal nazpět. Ben Zouf měl ještě asi 100 kilogramů kávových zrn, tedy množství postačující pro všechny na dosti dlouhou dobu a proto byl ochoten určitou část Hakhabutovi prodat, avšak za stejných podmínek, za jakých ji Hakhabut kdysi sám prodával. Ben Zouf tedy vážil kávu na Hakhabutově pružinové váze. Hakhabut se chvíli ošíval, než se odvážil Ben Zoufá požádat, aby trochu strčil do jazýčku na váze. Když se Ben Zouf udiven ptal proč, přiznal se Hakhabut, že jeho váha neváží přesně, Že ukazuje vždycky o trochu víc. Vtom se na něj vrhl profesor Rosette, který to všechno sledoval ukryt za skalním sloupem. Dávno už tušil, proč se jeho výpočty dráhy měsíce Neriny neshodují se skutečností. Profesor a Hakhabut se přeli tak, že bylo nutno., aby zakročil kapitán Servadac, jinak by se byla jejich hádka změnila v opravdovou bitvu. Ben Zouf jen přihlížel, protože byl přesvědčen, že si ten starý lichvář nic jiného nezaslouží a že by bylo dobře, aby mu někdo za jeho chamtivost a nepoctivost pořádně napráskal. Nyní už bylo jasné, že pro nepřesnost Hakhabutovy váhy profesor špatně vypočítal hmotu Gallie, na níž byla závislá oběžná dráha Neriny. Servadac a Ben Zouf jedou na bruslích ke zbytkům Ceuty. V listopadu proletěla Gallia oblastí Asteroidů mezi Jupiterem a Marsem a za stálého zrychlování pokračovala v cestě k Zemi. Bylo třeba myslet na budoucnost a především se dostat do styku s Angličany na Gibraltaru a Ceutě. Plachetnicových saní nebylo možno použít, protože vítr, kterého bylo k jejich pohonu nezbytně zapotřebí, se už po delší dobu neukázal. Bylo absolutní bezvětří. A tak se kapitán Servadac s Ben Zoufem museli vydat na cestu na bruslích. Když se přiblížili do vzdálenosti několika kilometrů, spatřili nad ostrovem pohybující se předmět. Byl to semaforový telegraf, kterým se dalo dohovořit na dálku.
Major Oliphant vítá na pevnosti Ceuta kapitána Servadaca a jeho adjutanta: Z pevnosti jim vyšel naproti major Oliphant. Potvrdilo se, že Angličané odkoupili Oeutu od Negretových Španělů a nyní se zde usadili. Nechtěli za Žádnou cenu uvěřit, že se nacházejí na kometě a že jejich čin tudíž nemá pro Anglii ani nejmenšího významu. Dlouhé zimní měsíce si krátili dálkovou hrou v šachy. Brigadýr Murphy hrál na Gibraltaru, major Oliphant na Ceutě. Tahy šachovými figurkami si oznamovali semaforovým telegrafem. Komu není rady — tomu není pomoci! — řekl si Servadac a ponechal tvrdohlavé Angličany jejich osudu. Vydali se tedy na zpáteční cestu ke svému sopečnému výběžku. Dorazili tam 9. listopadu a hned se stali svědky zuřivého výbuchu profesora Rosetty. Jeho Špatná nálada pramenila z nečekané ztráty měsíce Neriny. Při průletu pásmem Asteroidů kometě unikl a tak byly výpočty starého profesora zcela zmařeny.
Porada předsednictva obyvatelů. Gallie o dalších opatřeních:
Podle profesorových výpočtů se měla Gallia setkat se Zemí po uplynutí 51 dnů. Byl nejvyšší Čas k uvážení všech nutných opatření, které by umožnily návrat na Zemi. Byla svolána porada, jíž se zúčastnili Timašev, Servadac, Prokop a Ben Zouf. Profesor svoji účast odmítl. Podle jeho výpočtů se měla Gallie dotknout Země na stejném místě, jako před dvěma lety. Bylo nejvýše pravděpodobné, že se při tomto střetnutí vyvine vysoká teplota a že všechno shoří. Jak ale opustit kometu před očekávanou katastrofou? Na výborný nápad přišel poručík Prokop. Navrhl sestrojit z velkých plachet Dobryny obrovitou montgolfieru — balón, který by se s obyvateli .Gallie, těsně před jejím střetnutím se Zemí vznesl do výše. Tak by byla naděje, že zemská přitažlivost svou silou „přitáhne“ spolu s atmosférou Gallie i balón.
Obyvatelé šijí v jeskyni z plachet obrovský balón: Bylo to opravdu jediné východisko. Proto se obyvatelé Gallie dali pod vedením poručíka Prokopa bez meškání do práce. Ve velké jeskyni už byla 1. prosince celkem snesitelná teplota, prsty ztuhlé mrazem se začaly ohýbat a tak mohli lidé usilovně pracovat. Z hromady plachet se pomalu rodil velikánský balón.
Zkáza lodí Dobryna a Hansa: Začátkem prosince vystoupila teplota nad nulu. Ledy praskaly a tály. Kolem obou lodí se nakupily kry, které je po krátkém čase vyzvedly do výšky. Osud lodí tím byl zpečetěn. V noci z 12. na 13. prosince se ledy konečně pohnuly. Bariéra vytvořená nakupením ledových ker se zřítila a strhla s sebou 1 obě lodě, které na ní visely. Pří pádu se Dobryna 1 Hansa roztříštily o skalnaté pobřeží.
Zemětřesení. Profesor Rosette běží s dalekohledem na břeh: Dne 15. prosince se ozval podezřelý rachot, hukot a praskání a sopkou znenadání otřáslo silné zemětřesení. Už se zdálo, že tato nová pohroma obyvatele Gallie zahubí. Profesor Rosette se řítil ze své skalní observatoře po stráni dolů, přičemž se mu dalekohled rozbil na kusy. Obyvatelé vyběhli z jeskyně a spatřili vzdalující se jasně zářící kotouč. Kometa se rozdvojila; její menší část s Ceutou a Gibraltarem letěla do neznáma. To byl konec tvrdohlavých Angličanů. Profesor Rosette zničen sám ztrátou dalekohledu a nečekaným rozštěpem Gallie ubezpečoval obyvatele, že se dráha Gallie nemění a že přesně v noci z 31. prosince na 1. ledna se setká se Zemí. Na dokončení příprav zbývalo tedy ještě 15 pozemských dní.
Naloďování na gondolu obrovského balónu: Balón urychleně dokončili a připevnili na ně] prostornou gondolu. Potom posbírali dostatek paliva a plnili balón teplým vzduchem. Ráno 31. prosince se obyvatelé Gallie připravovali na krkolomný let. Nad gondolou se majestátně vznášel obrovitý balón. Při naloďování vznikly určité nepříjemnosti s Hakhabutem, který si chtěl vzít s sebou všechny své zlaté mince. Musel Je však nechat na Galin, protože byly příliš těžké a bránily by balónu v letu.
Násilné odvedení profesora Rosetta do gondoly: Ještě více potíží bylo se starým profesorem. Za žádnou cenu nechtěl opustit svoji kometu a tak ho nakonec museli odvést násilím.
Vznášející se balón, ze kterého je zřetelně vidět zeměkoule: Poslední nastoupil Ben Zouf. Jemu připadla úloha odpoutat lana. A už se balón vznesl do atmosféry Gallie. Rychle stoupal a brzy dosáhl výšky 2500 metrů. Pod ním se doširoka otvíral pohled na povrch Gallie. Naposledy viděli Její moře a pevniny. Vzápětí se však jejich zraky upřely nahoru, kde zářil obrovský kotouč Země. Rozeznávali na něm moře i pevniny, hory, roviny i řeky. Jediný profesor Palmyrin. Rosette nemohl odtrhnout oči od svojí komety. Nepřestával se na ni dívat dolů; jako ty se s ní loučil. Země se přibližovala závratnou rychlostí. Ještě několik vteřin a............
Ztroskotanci opět na Zemi. Nad nimi se vzdaluje Gallia: Vtom se začal balón kymácet, obracet, vzduch syčel, vyšlehly plameny a zahalily je mraky. Gondola se převrhla těsně nad povrchem Země a všichni letěli dolů. Omráčeni se vrátili na matičku Zemi, kterou proti své vůlí před dvěma roky opustili. Všichni se ze svého návratu velice radovali, jen profesor Rosette truchlil nad ztrátou své komety.
Profesor Rosette přednáší před shromážděním učenců: Ztroskotanci se vrátili do svých domovů a zaměstnání. Jejich přátelé se podivovali, když se s nimi po tak dlouhé době znovu sešli. Chamtivého lichváře Hakhabuta stihl spravedlivý trest. Přišel o loď s nákladem i o peníze. A profesor Rosette — ten nemlčel. Psal a přednášel o své kometě, jenže mu nikdo nechtěl uvěřit. Jeho dobrodružný let sluneční soustavou všichni pokládali za výplod chorého mozku stařičkého profesora nebo přinejmenším za nezvyklý silvestrovský žert.
Konec.
